U Svobodných pánů

Návštěva první:
Bylo lehce před 12 hodinou, takže tam ještě bylo celkem volno a místo jsem si mohl vybrat. No a sedl jsem si bez přemýšlení tam, kam vždycky. A to je zásadní chyba. Lavice podél zdi pod oknem je sice hezká, ale nesedí se na ní dobře. Výška sezení k výšce stolu nějak nejde, nelze se usadit, uvelebit se. Příště jinam - na židli.
Polední hotovky na seznamu mají jen tu vadu, že si vážně nemohu vybrat, líbí se mi úplně všechno. Ale ouha, oboje - polévku i jídlo je nutno ochutit, ačkoliv to téměř nikdy nedělám, tady jsem solil i pepřil dost. Voda k džusu v pohodě. Na záchody se musí do patra, ale jsou čisté a na pánských nad pisoáry tehdy byl plakát s různými druhy koření - zajímavé počteníčko.

Návštěva druhá:
Sedám si na židli a je to o hodně lepší, i když příjemnou patinu starých dobrých věcí je třeba častěji udržovat šroubovákem, aby se to nekejklalo a nevrzalo, na což tady trochu pozapomněli. Příjemně mne překvapilo, že jsem u věšáků objevil Hospodářské noviny, moc je nekupuji, ale tady jsem si početl. Ty jsem snad ještě nikdy v restauraci neviděl. Jídlo - no trochu zklamání. Spíše mi to připomínalo velmi dobré jídlo z naší školní jídelny. V hezké restauraci bych přeci jen čekal lepší. Chápu, že na konci zimy nejsou brambory nijak extra dobré, ale v restauraci by si opravdu měli dát pozor, aby hostům vybrali alespoň ty lepší ze všech špatných.

Závěr? Prostředí sice příjemné a milé, ale na nepohodlných lavicích a se spíše průměrným jídlem se nejspíš nepovede přesvědčit lidi k pravidelným návštěvám :-(